Miriah Gaux
Identita: A5002
Datum narození: 15.10.2013 (41 let)
Naposledy spatřena: 4.8.2030 (před 9073 dny)
Faceclaim: Cara Delevingne
Vzhled
Výškou a vahou Miriah nijak nevyčnívá mezi ostatními. Měří kolem sto šedesáti centimetrů a vahou se pohybuje kolem šedesáti pěti kilogramů. Jde si na ní všimnout že má vypracovanější končetiny, uzší pas a nijak výrazný hrudník.
Ze zad na pravou paži a ucho se jí vedou spletitá tetování. Připomínají trochu šlahouny růže s trním, mezi nimi občas zapleteny drobnější detaily a pár růžových poupat. V půli lokte je potom tetování přerušeno, poškozeno a tetování se rozpíjí v nehezké jizvě přes celý zbytek paže. Díky tomu má Miriah místo normálně zbarvené kůže, paži podivně modro černo flekatou.
Co se týče obličeje, má poměrně velké, výrazné oči, menší nos a poměrně dost nevýrazné rty. Dost na ni upoutávají pozornost především její oči. Miriah totiž "trpí" heterochromií. Jedno její oko je sytě modré, druhé se barvou blíží spíše světlejší šedivé.
Pokud vás zajímá jak na tom jsou její vlasy, jsou obarvené na platinovou/stříbřitou blond s namodralými odlesky. Kořínky vlasů poměrně rychle odrůstají a díky tomu je má většinou černé. Vlasy má na mikádo, vzadu dost krátké, dopředu se poté pomalu protahují. Více než k lopatkám však nedosáhnou. Takto ale vlasy vypadají jen když je má rozpuštěné, pokud si je dá do culíku, ukáže že má vlastně vyholené obě strany a pod tou nejsvrchnější vrstvou schované, na temeni vyholené pravidelné linky tvořící jakoby šipky mířící k zemi.
Většinou nosí oblečení tmavých barev. Nejčastěji otrhané tenisky, oplé tmavé legíny, bílé, volné tílko a přes to kabát po kolena, s velikou kapucí kterou ráda nechává přes hlavu.
Osobnost
Miriah je povětšinou tišší a moc se neplete k ostatním. Vidíte samotáře se sklenicí v ruce, v temném koutě baru který jinak hýří životem? Jo, to je Miriah.
Nemísí se moc mezi lidi pokud přímo něco nechce nebo nepotřebuje. Není to člověk co by se příliš vyžíval v pozornosti druhých. Ale pokud už se stane, a otočí se na ni více osob tak hlavu nestrácí.
Ačkoli působí díky svojí časté odtažitosti plachým dojmem, je sebevědomá a nedělá jí problém si obhájit svůj názor. Nedá se přímo říct jestli je extrovert či introvert. Je něco mezi - jednou jí to vyhovuje tak, jednou onak. A tak se její chování odvíjí dle momentální nálady a situace.
Má ráda černý humor, sarkasmus a ironii. Pokud někdo nahodí vtípek z téhle kategorie, dost jistě Miriah dokáže zaujmout a pobavit.
Pokud jde o její pohled na ni samotnou a na okolí, staví sebe na první místo. Spoléhá se především sama na sebe. Mockráte už byla totiž jinými osobami nehezky zklamaná a nepotřebuje to zažívat znovu. To však neznamená, že by neměla přátele. Pár jich určitě má, a je schopná si je i udržet. Opět ale platí to, že především kouká na své blaho a pokud pro ně něco udělá tak jen proto, aby se jí cítili zadlužení a pomohli příště oni jí. Opravdu málokomu pomáhá protože by chtěla.
Co se týče jejích zálib, není toho mnoho co by ji táhlo. Především se poflakuje po městě a zkouší se protlouct každým dnem stejně jako tím předchozím. A opět dělá to co zrovna potřebuje nebo chce. Někdo má pěkné hodinky? Ah, tak už je nemá. Někdo vypadá že je jeho šrajtofle těžší než by mohl potřebovat? Ah, tak mu ji trochu ulehčíme. A tak podobně jednoduše dělá co je třeba aby si sama nějak přilepšila.
Minulost
Miriah neměla nikdy bůh ví jak úžasný život. Od jejího narození se rodičové protloukali světem jak nejlépe to mohli. Nikdy neplánovali přivést do svých životů uplakaný uzlíček. Ale stalo se, a tak se ukázala Miriah.
Rodičové byli prakticky ještě děti když se malá narodila, a už v tu dobu měli velké finanční potíže a obrovské dluhy. S dítětem na krku to bylo ještě horší. Otci bylo devatenáct, neměl moc dobré vzdělání a tak se musel živit jak se dalo. Většinou na stavbách, pomáhal v různých podnicích, bral brigády kde to šlo a později když to nestačilo začal i krást. Matka byla první roky s Miriah, kterou brávala sebou kam mohla. Pokoušela se sehnat práci, ale nikdo nezaměstná šestnáctiletou, která by sebou tahala na každou směnu dítě.
První roky tedy byla matka s Miriah doma, jakmile ale malá zaspala, vytáhla matka alespoň na pár hodin do ulic vydělávat tím jediným čím ve své situaci dokázala - svým vlastním tělem. Když to po pár letech šlo, nechávala již Miriah samotnou a sama se vydávala do víru velkoměsta. A tak byla malá Mira už od čtyř let doma prakticky pořád sama. Uplakaná, věčně špinavá, hladová.
Když přišel její šestý rok věku a ona byla dostatečně stará na to, aby šla do školy, bála se. Nebyla prakticky na nikoho zvyklá a většinu času trávila osamotě. Naštěstí ji ale kolektiv dětí a učitelky co dokázaly projevit zájem hodně pomohl a ona dokázala získat nějaké to sebevědomí a víru v lidi. Dokonce trávila ve škole mnohem více času než doma. A když nemohla do školy, byla z toho dost smutná. Vše bylo tak nějak normální. V jejích dvanácti letech byla "do světa" vypuštěna Avrora-25. Ona žádné velké změny nezaznamenala. V chudinské čtvrti, v polorozpadlém bytečku, kde byli rádi i za funkční elektřinu a teplou vodu nebyla umělá inteligence něco co by ji příliš zasáhlo. Pomalu si ale začala všímat změn v jiných částech města.
V jejích patnácti letech, když se dostala ze školy byla díky zadlužení rodičů nucena si najít práci a pomalu začít dělat. Ráda by šla na školu, na to ale jednoduše nebyla možnost. Začala dělat jako prodavačka v naprosto obyčejném obchodě. A když měla svoji první výplatu, rozhodla se že to by měla utratit za něco co si bude moct nechat pro sebe. Kašlat na dluh rodičů, proč bych nemohla také trochu žít? Bylo to dost impulsivní rozhodnutí, a schytala za to solidní kartáč. Ale první výplatu dala jednoduše pryč za potetování pravé paže. Věděla že pokud si koupí šperk nebo hmotnou věc tak je bude muset brzy prodat. A to jednoduše nechtěla. Tetování jí ale nikdo vzít nemohl. Nebylo to hned a tetování se dokončovalo několik týdnů než bylo kompletní. Za bolest i vztek rodičů jí to ale stálo.
Každopádně, přišel konečně zvrat který nějak ovlivnil i Miru. Konkrétně válka. Světová válka.
Byla zrovna s rodinou. Jeden z mála večerů co mohli trávit společně a co působil poměrně klidně. Dokonce i ve svém bytě v prakticky rozpadlé budově dokázali v ten moment připomínat rodinu. Miriah do dnešního dne nemá úplně ponětí co se přesně stalo. Pamatuje si jen výbuch. Hodně hluku, křiku, kouře a bolesti.
Probrala ji ledová sprcha, když hasiči zkoušeli nějak dostat pod kontrolu plameny co polykali polovinu jejich čtvrtě. Pravou ruku měla zavalenou trámem, rukáv mikiny přiškvařený na paži. Zmohla se jen na bolestivé zahekání a křik, než znovu odpadla. Po dalším probuzení byla již v péči lékařů. Vypadala strašně, ale dle doktorů měla být v pořádku během několika týdnů, a rána zhojená v řádu měsíců. Zraněných bylo hodně, a tak i když neměla teď Miriah kam jít po paži měla odporné popáleniny, byla propuštěna z jejich péče.
O smrti rodičů se dozvěděla sama až když se dostavila domů - k hromadě trosek a začala se vyptávat přeživších kterých bylo jako šafránu.Místo kde pracovala postihl stejný osud jako její domov. Takže měla poměrně nehezký, druhý start. Bez rodiny, bez střechy nad hlavou, bez práce. Neměla kam jít a nevěděla co má dělat. Musela se postavit na vlastní nohy ale nevěděla ani jak začít. Po tomto incidentu bylo ale poměrně dost míst opuštěných, ponechaných na pospas komukoli a čemukoli. A tak pro ni nebylo příliž těžké najít dům kde by mohla dočasně zůstat. Začátky byly těžké, ale nějak se dokázala vzmotat. Ve všem zmatku a dění kolem pro ni bylo hodně těžké dostat se k nějaké práci. A tak si vzpomněla na způsob kterým vydělával v nejhorších časech její otec. A začala se chovat dle toho. Ze začátku to pro ni bylo těžké. Obírala staré lidi co usnuli čekajíc na vlak, feťáky a opilce které přemohla jejich závislost během dne na ulici..případně muže co si ji pustili až příliš blízko k tělu. A časem se z ní stal profesionální zlodějíček, u kterého ani nezaznamenáte že vám právě vybral kapsu.
Zkoušela se připojit k různým skupinám v jejím "oboru" ale vždy ji jen zkusili hodit pod vlak v moment kdy se jim to hodilo. Díky tomu raději drží okolí zkrátka.
Do dneška přežívá v jednom z opuštěných apartmánů, kam se dostala po začátku války. A na poměry toho co se děje a kde vlastně je si žije poměrně dobře a v rámci možností i spokojeně.